Matouš 12
Bible 21
Pán soboty
12 Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. 2 Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“
3 On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad? 4 Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? 5 A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní? 6 Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám. 7 Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘ [a] neodsuzovali byste nevinné. 8 Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“
9 Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. 10 Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.
11 On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? 12 O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“
13 Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. 14 Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.
Hle, můj služebník
15 Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil. 16 Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost. 17 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
18 „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil,
můj milovaný, kterého jsem si oblíbil.
Na něj položím svého Ducha,
on oznámí spravedlnost národům.
19 Nebude se hádat ani křičet,
jeho hlas na ulicích slyšet nebude.
20 Nalomenou třtinu nedolomí
a doutnající knot neuhasí,
dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
21 A v jeho jménu bude naděje národů.“ [b]
Ježíš a Belzebub
22 Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. 23 Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“
24 Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“
25 Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. 26 Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? 27 A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 28 Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. 29 Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 30 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
31 Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. 32 Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.
33 Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. 34 Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! 35 Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. 36 Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. 37 Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“
Zlé pokolení
38 Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“
39 On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. 40 Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, [c] tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41 Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, [d] a hle, zde je někdo víc než Jonáš. 42 Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, [e] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.
43 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. 44 Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, 45 jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“
Ježíšova rodina
46 A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. 47 Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“
48 On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 49 Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. 50 Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“
Footnotes
- Matouš 12:7 Oze 6:6; Mat 9:13
- Matouš 12:21 Iza 42:1–4
- Matouš 12:40 Jon 2:1
- Matouš 12:41 Jon 3:5
- Matouš 12:42 1.Král 10:1–13; 2.Let 9:1
Matouš 12
Slovo na cestu
Učedníci vymílají v sobotu obilí
12 Jednou v sobotu, sváteční den židů, procházel Ježíš se svými učedníky obilným polem. Učedníci měli hlad, trhali klasy a jedli zrní. 2 Farizejové to viděli a žalovali Ježíšovi: „Podívej se, tvoji žáci dělají, co je v sobotu zakázáno!“
3 Ježíš na to: „Cožpak jste nečetli, co učinil král David, když on a jeho družina byli hladoví? 4 Jak vešli do chrámu a jedli posvátné chleby, které směli jíst jen kněží? 5 Nebo jste nečetli v Mojžíšově zákoně, že kněží v chrámu pracují v sobotu? Porušují sobotní klid, a přesto jsou bez hříchu. 6 Ale říkám vám, že je tu někdo, kdo je víc než chrám. 7 Kdybyste rozuměli biblickému slovu ‚Nejde mi o oběti, ale chci, abyste byli milosrdní!‘ pak byste nikoho neodsuzovali neprávem. 8 Kristus je pánem i nad sobotou.“
Ježíš v sobotu uzdravuje muže s ochrnutou rukou
9 Odtud šel do synagogy. 10 Tam byl člověk s ochrnutou rukou. Farizejové hledali nějakou záminku, aby mohli Ježíše obžalovat, a proto se ho otázali: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ 11 On jim na to řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovci a ta by spadla v sobotu do rokle, nepodnikli byste vše, abyste ji vytáhli? 12 Oč cennější je člověk! Proto je správné dělat dobro i v sobotu.“ 13 Obrátil se k postiženému a řekl mu: „Natáhni ruku!“ On to udělal a byla zdravá jako ta druhá. 14 Farizejové odešli a radili se, jak by Ježíše zneškodnili.
Velké zástupy následují Ježíše
15 Ježíš to poznal a odešel odtud. Mnozí ho však následovali a on uzdravil všechny nemocné. 16 Ale přikázal jim, aby o něm moc nemluvili. 17 Tak se naplnilo Izajášovo proroctví:
18 „To je můj služebník,
ten, pro kterého jsem se rozhodl,
můj milovaný, potěšení mé duše.
Dám mu svého Ducha a bude soudit národy.
19 Nebude se přít, ani nikoho překřikovat,
nebude dělat hluk na ulicích,
20 nalomené stéblo nedolomí,
doutnající knot neuhasí,
dokud všechno nenapraví.
21 Stane se nadějí všech národů.“
Náboženští vůdcové obviňují Ježíše z posedlosti
22 Pak přivedli k Ježíšovi slepého a němého člověka. Ježíš ho uzdravil, takže viděl a mluvil. 23 Lidé užasli a říkali: „On je snad opravdu Boží král z rodu Davidova!“ 24 Ale slyšeli to farizejové a namítali: „Vždyť neuzdravuje jinak než s pomocí temných sil!“
25 Ježíš však poznal, co si myslí, a proto řekl: „Rozdělené království končí v ruinách a žádné město nebo domov vnitřně rozdvojené neobstojí. 26 Tak nemůže satan vyhánět satana. Jak by pak obstálo jeho království? 27 Já, podle vás, odstraňuji temnotu ve jménu duchovní tmy. I mezi vámi jsou lidé, kteří bojují proti temným silám. Zeptejte se jich, jakou mocí to činí. 28 Jestliže já ovšem vyháním zlo v moci Božího Ducha, pak už k vám přišlo Boží království. 29 Když chce někdo ukrást věci z domu silného člověka, musí ho nejdříve svázat, a pak si to může odnést. Tak i ze satanovy moci může vysvobodit jen ten, kdo je silnější než on.
30 Kdo není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje, rozhazuje.
31-32 Co mluvíte proti mně, to vám může být odpuštěno. Ale pozor – nemluvte proti moci Ducha, který působí skrze mne. To vám Bůh nikdy neodpustí.
33 Jaký strom vypěstujete, takové ponese ovoce. Dobrý dobré, planý plané. 34 Vy podvodníci! Jak byste mohli mluvit dobré, když jste zlí? Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají. 35 Dobrý člověk rozdává z dobrého pokladu svého srdce a zlý člověk ze zlého. 36 Počítejte s tím, že budete skládat účty z každého neupřímného slova. 37 Vaše slova o vás rozhodnou: buď vás ospravedlní, nebo odsoudí.“
Náboženští vůdcové žádají, aby Ježíš učinil zázrak
38 Potom žádali farizejové a učitelé zákona Ježíše, aby se prokázal nějakým zázrakem. 39 On jim však odpověděl: „Vězíte v hříchu a zatvrzelosti, a proto vyžadujete další důkazy. Nedostanete je! 40 Tak jako věříte, že byl Jonáš tři dny a tři noci v útrobách mořského živočicha, tak budete muset uvěřit, že Syn člověka třetí den vstane z hrobu.
41 Lidé z Ninive vystoupí na soudu proti vám a usvědčí vás, protože oni vzali vážně Jonášovu zvěst. A k vám mluví ten, kdo je víc než Jonáš.
42 Královna ze Sáby vystoupí na soudu jako další svědek proti vám. Neváhala přijet z daleké země, aby poznala Šalomounovu moudrost. A tady je někdo větší než Šalomoun.
43-45 Když je z člověka vyhnán nečistý duch, hledá, kde jinde by se zabydlel. Ale nechce se snadno vzdát prvního hostitele. Když vidí, že srdce toho člověka je sice vyčištěné a upravené, ale zůstává prázdné, nastěhuje se tam zpět se sedmi společníky horšími, než je sám. Takový člověk je na tom potom hůř než předtím. To nebezpečí hrozí i vám.“
Ježíš říká, kdo tvoří jeho rodinu
46 Ježíš ještě mluvil v přeplněném domě, když přišla jeho matka a bratři. Čekali venku, protože s ním chtěli mluvit. 47 Když ho jeden z davu upozornil, že na něho čekají, 48 řekl: „Kdo je má matka a moji bratři?“ 49 Ukázal na své učedníky se slovy: „To je moje rodina. 50 Každý, kdo poslouchá mého nebeského Otce, je můj bratr, sestra i matka!“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.
Copyright © 1988 by Biblica