Marek 10
Bible 21
Co Bůh spojil
10 Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.
2 Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“
3 „Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.
4 „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ [a] odpověděli.
5 „To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš. 6 „Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘. [b] 7 ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce [c] 8 a ti dva budou jedno tělo.‘ [d] A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“
10 Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali. 11 Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní. 12 Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“
Kdo vejde do Království
13 Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. 14 Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! 15 Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“ 16 Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.
17 Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
18 „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. 19 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“ [e]
20 „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“
21 Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22 Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23 Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ 24 Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je [f] vejít do Božího království! 25 To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
26 V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“
27 Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“
28 „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“
29 Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu 30 a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. 31 Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
Můžete pít můj kalich?
32 Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát: 33 „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům, 34 budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“
35 Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“
36 „Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich.
37 „Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“
38 „Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“
39 „Můžeme,“ odvětili.
Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji. 40 Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“
41 A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana. 42 Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. 43 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 44 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech. 45 Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Bartimeus
46 Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův. 47 Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 48 Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“
A tak toho slepce zavolali. „Vzchop se!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“ 50 On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.
51 Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“
„Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec.
52 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.
Footnotes
- Marek 10:4 Deut 24:1
- Marek 10:6 Gen 1:27; 5:2
- Marek 10:7 přilne ke své manželce v někt. rukopisech chybí
- Marek 10:8 Gen 2:24
- Marek 10:19 Exod 20:12–16; Deut 5:16–20
- Marek 10:24 Někt. rukopisy přidávají pro ty, kdo spoléhají na bohatství.
Marek 10
Slovo na cestu
Ježíš učí o manželství a rozvodu
10 Ježíš opustil Kafarnaum a prošel Zajordáním do Judska. I zde ho obklopilo množství lidí a on je začal učit jako obvykle.
2 Přišli však za ním farizejové a pokoušeli se ho nachytat: zeptali se ho, zda je dovolen rozvod.
3 Místo odpovědi jim dal otázku: „Co řekl o rozvodu Mojžíš?“
4 „K tomu, aby manželství bylo zrušeno, podle Mojžíše stačí, když muž napíše ženě rozlukový list.“
5 „To byl jen Mojžíšův ústupek tvrdosti lidského srdce,“ řekl na to Ježíš. „Bůh si to tak nikdy nepřál. 6 Hned na počátku stvořil člověka jako nerozlučnou dvojici, muže a ženu. 7 Proto muž opustí své rodiče a připojí se ke své manželce; 8 v tom spojení již nežijí jako dva jedinci, ale stávají se jednou bytostí. 9 A proto člověk nemá právo rozdělit, co Bůh spojil.“
10 Později se učedníci znovu k té otázce vrátili.
11 Vyložil jim to:
„Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, hřeší stejně, jako by měl ženy dvě. 12 A právě tak rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“
Ježíš žehná malým dětem
13 Lidé nosili k Ježíšovi děti, aby jim žehnal. Učedníci jim domlouvali, aby ho neobtěžovali.
14 Když to Ježíš slyšel, zlobil se: „Neodhánějte ty děti a nebraňte jim, když chtějí ke mně. I jim přece patří Boží království. 15 A říkám vám, že kdo nepřijde k Bohu s dětskou prostotou, nestane se občanem toho království.“
16 Bral děti do náruče, hladil je a žehnal jim.
Ježíš mluví k bohatému muži
17 Když se zase vydali na cestu, dohonil je nějaký muž a padl před Ježíšem na kolena: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych získal věčný život?“
18 „Proč mi říkáš dobrý? Vždyť dobrý je jen Bůh,“ odvětil Ježíš. 19 „A k tvé otázce – přikázání přece znáš: nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, lhát, podvádět, budeš si vážit svých rodičů.“
20 „Mistře, všechno jsem dodržoval od mládí.“
21 Ježíš ho objal pohledem: „A přece ti něco schází. Jdi a prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým a získáš tak poklad v nebi. Potom se vrať a staň se mým následovníkem.“
22 Když to ten člověk vyslechl, zesmutněl a odešel s těžkým srdcem. Byl totiž velmi bohatý.
23 Ježíš ho mlčky sledoval očima a pak se otočil k učedníkům: „Jak těžké je pro boháče vejít do Božího království!“
24 To je zarazilo. Není snad majetek důkazem Boží přízně? „Přátelé, do Božího království se těžko dostanou ti, pro které jsou peníze a majetek smyslem života. 25 Snáze projde velbloud tou uzoučkou brankou, které říkáte jehelné ucho, než bohatý vejde do Božího království.“
26 To jim dodalo. „Má vůbec někdo naději, že se tam dostane?“ říkali si mezi sebou.
27 Podíval se na ně. „Člověk na to nestačí, ale Bůh je všemocný.“
28 Tu promluvil Petr: „Ale my jsme se všeho vzdali a šli za tebou.“
29 „Ujišťuji vás,“ odpověděl Ježíš, „že každému, kdo se z lásky ke mně a pro šíření evangelia něčeho vzdá – ať už domova, života se sourozenci, rodiči, manželkou a dětmi, nebo majetku, 30 se to vrátí stonásobně už zde na zemi (i když neujde pronásledování) a v budoucnosti ho čeká věčný život. 31 Mnozí, kteří u lidí něco znamenají, budou poslední, a těm nejpohrdanějším se tam dostane čestných míst.“
Ježíš potřetí předpovídá svou smrt
32 Když potom byli na cestě do Jeruzaléma, Ježíš šel vpředu a ostatní se drželi za ním. Co jim Ježíš řekl, to je znepokojilo a naplnilo obavami.
Zavolal k sobě svých dvanáct učedníků a znovu je připravoval na to, co ho čeká:
33 „Musíme do Jeruzaléma a tam Syn člověka padne do rukou velekněží a učitelů zákona a ti ho odsoudí a vydají pohanům. 34 Budou se mu veřejně vysmívat, plivat na něj, zbičují a zabijí ho. Ale třetí den vstane z mrtvých.“
Ježíš učí o službě druhým
35 Přihlásili se Zebedeovi synové Jakub a Jan: „Mistře, chtěli bychom tě o něco poprosit.“
36 „Co si ode mne přejete?“ vzhlédl Ježíš.
37 „Až usedneš na trůn, chtěli bychom ti sedět nejblíže se všech, každý z jedné strany vedle tebe.“
38 „Nevíte, oč prosíte. Můžete pít z kalicha hořkosti, ze kterého musím pít já, a projít křtem utrpení, který mě čeká?“
39 „Ale jistě,“ přisvědčili.
„Dobře, budete pít z mého kalicha a budete pokřtěni stejným křtem. 40 Ale není mou věcí určovat vám pořadí v Božím království. To už je stanoveno.“
41 Ostatních deset se zlobilo na Jakuba a Jana. 42 Ale Ježíš je svolal dohromady a řekl jim: „Víte, že vládcové mají moc nad národy, a kdo vládne, obvykle druhé utlačuje. 43 Ale mezi vámi to tak být nemá. Naopak, kdo z vás chce být velký, ať všem pokorně slouží. 44 A kdo z vás chce být na předním místě, ať je pomocníkem všech. 45 Vždyť já – Syn člověka – jsem nepřišel na svět proto, aby mi ostatní sloužili, ale abych já sloužil jim a abych položil život pro záchranu mnoha lidí.“
Ježíš uzdravuje slepého žebráka
46 Procházeli také Jerichem, kde se k nim přidal velký zástup. U cesty seděl slepý žebrák Bartimeus – Timeův syn.
47 Když uslyšel, že to jde Ježíš Nazaretský, křičel: „Ježíši z rodu krále Davida, slituj se nade mnou!“
48 Lidé mu domlouvali, aby mlčel. Ale on volal tím hlasitěji: „Synu Davidův, slituj se nade mnou!“
49 Ježíš ho uslyšel, zastavil se a přikázal, aby slepce zavolali. Vrátili se tedy k Bartimeovi se vzkazem: „Máš štěstí, Ježíš tě volá – vstaň!“ 50 Slepec odhodil svůj starý kabát, vyskočil a klopýtal k Ježíšovi.
51 „Co pro tebe mohu udělat?“ dotkl se ho Ježíš.
„Mistře, chci vidět!“
52 „Staň se, tvá víra tě zachránila.“
V té chvíli se slepci vrátil zrak a on se vydal také za Ježíšem.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.
Copyright © 1988 by Biblica