Add parallel Print Page Options

Zlobíš se právem?

Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak, že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. [a] Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“

Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“

Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane. Hospodin Bůh zařídil, aby vzešla jedna popínavá rostlina a rozprostřela se Jonášovi nad hlavou. Dávala mu stín, aby se mu ulevilo a nebylo mu zle. Jonáš měl z té rostliny opravdu velikou radost. Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby tu rostlinu napadl červ, takže uschla. Když pak vyšlo slunce, Bůh zařídil, aby od východu přivanul horký vítr. Slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: „Radši zemřu, než abych žil!“

Hospodin Jonášovi odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem kvůli té rostlině?“ „To bych řekl! Zlobím se k smrti!“ 10 „Tobě je líto té rostliny?“ řekl Hospodin. „Vždyť jsi ji neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostla, přes noc zašla. 11 A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice – a k tomu tolik zvířat!“

Footnotes

  1. Jonáš 4:2 Exod 34:6–7
'Jonáš 4 ' not found for the version: Slovo na cestu.

Jonah’s Anger at the Lord’s Compassion

But to Jonah this seemed very wrong, and he became angry.(A) He prayed to the Lord, “Isn’t this what I said, Lord, when I was still at home? That is what I tried to forestall by fleeing to Tarshish. I knew(B) that you are a gracious(C) and compassionate God, slow to anger and abounding in love,(D) a God who relents(E) from sending calamity.(F) Now, Lord, take away my life,(G) for it is better for me to die(H) than to live.”(I)

But the Lord replied, “Is it right for you to be angry?”(J)

Jonah had gone out and sat down at a place east of the city. There he made himself a shelter, sat in its shade and waited to see what would happen to the city. Then the Lord God provided(K) a leafy plant[a] and made it grow up over Jonah to give shade for his head to ease his discomfort, and Jonah was very happy about the plant. But at dawn the next day God provided a worm, which chewed the plant so that it withered.(L) When the sun rose, God provided a scorching east wind, and the sun blazed on Jonah’s head so that he grew faint. He wanted to die,(M) and said, “It would be better for me to die than to live.”

But God said to Jonah, “Is it right for you to be angry about the plant?”(N)

“It is,” he said. “And I’m so angry I wish I were dead.”

10 But the Lord said, “You have been concerned about this plant, though you did not tend it or make it grow. It sprang up overnight and died overnight. 11 And should I not have concern(O) for the great city of Nineveh,(P) in which there are more than a hundred and twenty thousand people who cannot tell their right hand from their left—and also many animals?”

Footnotes

  1. Jonah 4:6 The precise identification of this plant is uncertain; also in verses 7, 9 and 10.