Jan 12

Slovo na cestu

Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí

12 Asi týden před Velikonocemi se Ježíš vrátil do Betanie, kde žil vzkříšený Lazar. ² Na Ježíšovu počest připravili večeři. Marta obsluhovala a u stolu seděl i Lazar. ³ Marie vzala nádobku s drahým olejem, který byl vyroben z pravého nardu. Pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy. Vůně nardu naplnila celý dům.

⁴ Jeden z Ježíšových učedníků – Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, nesouhlasil s počínáním Marie. Řekl jí: ⁵ „Proč tak vzácný olej raději neprodáš? Vždyť by na něj musel dělník pracovat celý rok. Utržené peníze se mohly rozdat chudým.“ ⁶ Jidáš to neřekl ze soucitu s chudými, ale proto, že byl zloděj. Staral se o společnou pokladnu, avšak často si z ní něco přisvojil.

⁷ Ježíš mu k tomu řekl: „Nech ji, připravila mne tím na můj pohřeb. ⁸ Chudé budete mít mezi sebou stále, ale já už tu s vámi dlouho nebudu.“

⁹ Poutníci v Jeruzalémě se brzo dověděli o Ježíšově pobytu v Betanii. Ve velkých zástupech se za ním vypravili. Nepřitahoval je však jenom Ježíš, ale chtěli spatřit i vzkříšeného Lazara. ¹⁰ Přední židovští kněží se proto usnesli, že odstraní i Lazara, ¹¹ protože byl přesvědčivým dokladem Ježíšovy moci. Mnoho lidí kvůli němu věřilo.

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

¹² Příštího dne se po Jeruzalémě rozkřiklo, že do města přichází Ježíš. Shromáždil se velký dav lidí a šli ho vítat. ¹³ Natrhali palmové ratolesti a nadšeně volali:

¹⁴ Ježíš k nim přijel na oslátku a tak se naplnila předpověď dávného izraelského proroka:

(Ježíšovi učedníci si tehdy tuto souvislost neuvědomili. ¹⁶ Teprve po Ježíšově vzkříšení pochopili, že se tenkrát naplnilo proroctví.)

¹⁷ Ježíše doprovázelo mnoho svědků Lazarova vzkříšení. Všem o tomto divu vyprávěli, ¹⁸ a tím zástup narůstal. ¹⁹ Farizejů se zmocnila panika: „Jsme ztraceni! Všichni se k němu přidávají.“

Ježíš vysvětluje, proč musí zemřít

²⁰ V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, ²¹ a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“

²² Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi.

²³ Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. ²⁴ Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. ²⁵ Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. ²⁶ Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží.

²⁷ Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. ²⁸ Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“

Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ ²⁹ Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“

³⁰ „Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. ³¹ „Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. ^32-33 Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“

³⁴ „Mluvíš o smrti?“ ozvalo se ze zástupu. „Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?“

³⁵ Ježíš jim odpověděl: „Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. ³⁶ Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude.“ Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se.

Většina v Ježíše neuvěřila

³⁷ I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili ³⁸ a tak se potvrdila slova proroka Izajáše:

³⁹ Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry.

⁴¹ Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu.

⁴² V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. ⁴³ Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení.

Ježíš shrnuje své učení

⁴⁴ Ježíš mluvil naléhavě k lidem: „Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. ⁴⁵ Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. ⁴⁶ Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. ⁴⁷ Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. ⁴⁸ Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. ^49-50 Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova.“