Jan 12
Slovo na cestu
Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí
12 Asi týden před Velikonocemi se Ježíš vrátil do Betanie, kde žil vzkříšený Lazar. 2 Na Ježíšovu počest připravili večeři. Marta obsluhovala a u stolu seděl i Lazar. 3 Marie vzala nádobku s drahým olejem, který byl vyroben z pravého nardu. Pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy. Vůně nardu naplnila celý dům.
4 Jeden z Ježíšových učedníků – Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, nesouhlasil s počínáním Marie. Řekl jí: 5 „Proč tak vzácný olej raději neprodáš? Vždyť by na něj musel dělník pracovat celý rok. Utržené peníze se mohly rozdat chudým.“ 6 Jidáš to neřekl ze soucitu s chudými, ale proto, že byl zloděj. Staral se o společnou pokladnu, avšak často si z ní něco přisvojil.
7 Ježíš mu k tomu řekl: „Nech ji, připravila mne tím na můj pohřeb. 8 Chudé budete mít mezi sebou stále, ale já už tu s vámi dlouho nebudu.“
9 Poutníci v Jeruzalémě se brzo dověděli o Ježíšově pobytu v Betanii. Ve velkých zástupech se za ním vypravili. Nepřitahoval je však jenom Ježíš, ale chtěli spatřit i vzkříšeného Lazara. 10 Přední židovští kněží se proto usnesli, že odstraní i Lazara, 11 protože byl přesvědčivým dokladem Ježíšovy moci. Mnoho lidí kvůli němu věřilo.
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici
12 Příštího dne se po Jeruzalémě rozkřiklo, že do města přichází Ježíš. Shromáždil se velký dav lidí a šli ho vítat. 13 Natrhali palmové ratolesti a nadšeně volali:
„Sláva Ježíši!
Ať žije Mesiáš!
Ať žije náš Král!“
14 Ježíš k nim přijel na oslátku a tak se naplnila předpověď dávného izraelského proroka:
15 „Neboj se, Jeruzaléme.
Tvůj král se blíží,
přijíždí na oslátku.“
(Ježíšovi učedníci si tehdy tuto souvislost neuvědomili. 16 Teprve po Ježíšově vzkříšení pochopili, že se tenkrát naplnilo proroctví.)
17 Ježíše doprovázelo mnoho svědků Lazarova vzkříšení. Všem o tomto divu vyprávěli, 18 a tím zástup narůstal. 19 Farizejů se zmocnila panika: „Jsme ztraceni! Všichni se k němu přidávají.“
Ježíš vysvětluje, proč musí zemřít
20 V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, 21 a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“
22 Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi.
23 Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. 24 Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. 25 Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. 26 Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží.
27 Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. 28 Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“
Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ 29 Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“
30 „Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. 31 „Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. 32-33 Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“
34 „Mluvíš o smrti?“ ozvalo se ze zástupu. „Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?“
35 Ježíš jim odpověděl: „Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. 36 Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude.“ Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se.
Většina v Ježíše neuvěřila
37 I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili 38 a tak se potvrdila slova proroka Izajáše:
„Pane, kdo uvěřil našim slovům?
Kdo poznal Boží moc?“
39 Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry.
40 „Zaslepil jejich oči a zatvrdil srdce,
takže nevidí a nechápou.
Neobrátí se k Bohu,
aby jim mohl pomoci.“
41 Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu.
42 V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. 43 Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení.
Ježíš shrnuje své učení
44 Ježíš mluvil naléhavě k lidem: „Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. 45 Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. 46 Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. 47 Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. 48 Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. 49-50 Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova.“
Jan 12
Bible 21
Poslední pomazání
12 Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. 2 Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 3 Marie tehdy vzala libru [a] velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4 Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: 5 „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? [b] Mohlo se to rozdat chudým!“ 6 To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
7 Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. 8 Chudé tu budete mít vždycky, [c] ale mě vždycky mít nebudete.“
9 Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10 Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. 11 Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
Král na oslíku
12 Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:
14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 „Neboj se, Dcero sionská!
Hle, tvůj král přichází
sedící na oslátku.“ [f]
16 Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. 17 Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. 18 Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.
19 Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“
Zrno pšenice
20 Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. 21 Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22 Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.
23 Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. 24 Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. 25 Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. 26 Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. 27 Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. 28 Otče, oslav své jméno!“
Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29 Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“
30 Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32 A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ 33 (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“
35 Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. 36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
Kdo uvěřil naší zprávě?
37 Ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něj neuvěřili. 38 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
„Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?
Komu se Hospodinova paže zjevila?“ [g]
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40 „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce,
aby očima neuviděli a srdcem nepochopili
a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“ [h]
41 To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm. 42 Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. 43 Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.
44 Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. 45 Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. 46 Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. 49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. 50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“
Copyright © 1988 by Biblica
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.