Lukáš 1

Slovo na cestu

Proč Lukáš napsal evangelium

1 ^1-2 Vážený Teofile! Mnozí přede mnou se snažili pravdivě vylíčit život a dílo Ježíše Krista na základě spolehlivých zpráv jeho žáků a jiných očitých svědků. ³ Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji, ⁴ abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.

Anděl oznamuje Zachariášovi narození Jana Křtitele

⁵ Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. ⁶ Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. ⁷ Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná. ⁸ Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. ⁹ Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. ¹⁰ Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. ¹¹ Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. ¹² Zachariáš se vyděsil. ¹³ Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).

¹⁸ Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“ ¹⁹ Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. ²⁰ Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“ ²¹ Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde. ²² Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění. ²³ Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů. ²⁴ Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce. ²⁵ Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“

Anděl oznamuje Marii narození Ježíše

²⁶ Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu ²⁷ k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu. ²⁸ Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“ ²⁹ Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl. ³⁰ Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat. ³¹ Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje). ³² Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘. ³³ Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“ ³⁴ Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“ ³⁵ Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného. ^36-37 Vždyť i tvá příbuzná Alžběta, po celý život neplodná, bude mít nyní ve svém stáří syna. Již za tři měsíce se jí narodí.“ ³⁸ Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.

Marie navštěvuje Alžbětu

³⁹ Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. ^40-41 Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch ⁴² a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. ⁴³ Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! ⁴⁴ Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. ⁴⁵ Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ ⁴⁶ Nato se Marie začala modlit:

⁵⁶ Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Narození Jana Křtitele

⁵⁷ Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn. ⁵⁸ Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil. ⁵⁹ Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš. ⁶⁰ Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan. ⁶¹ Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“ ⁶² Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec. ⁶³ Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“ ⁶⁴ A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu. ⁶⁵ Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách. ⁶⁶ Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc. ⁶⁷ Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:

⁸⁰ Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.